POPRVÉ NA SAHAŘE

Příběh této výpravy se začal psát již o Vánocích v roce 2018, kdy si brácha rozbalil jako jeden z dárků poukaz na chytání na Sahaře. Ještě ten večer proběhla debata o tom, kdy by bylo nejlepší na Saharu vyrazit. Řekli jsme si, že zvolíme termín někdy v létě podle našich dovolených. Čas běžel, zima se přehoupla do jara, byl duben a při pohledu na plnící se rezervace už jsme raději nechtěli s výběrem termínu otálet. Termín jsme po krátké debatě vybrali, ale jaké místo zvolit, možností se nabízelo víc než dost. Přiznám se, nemohli jsme se rozhodnout. Nakonec jsme se dohodli, že si necháme poradit. Napsal jsem Markovi Bouškovi, které místo by nám v létě doporučil a jeho odpověď byla místo 2 nebo 3. Volba nakonec padla na trojku a termín 26. – 28. července. Před samotným chytáním na Sahaře jsme s bráchou podnikli pár výprav na vody v blízkosti našeho bydliště. Rádi chytáme na pískovnách v okolí Veselí nad Lužnicí a tam vedla i naše poslední výprava před odjezdem na Saharu. Po letech klasického chytání s montáží na dno nebo na panáčka mě lákalo vyzkoušet něco jiného a právě na této výpravě jsme poprvé zkusili návazec Ronnie rig se samotnou plovkou. Po sestavení koncové montáže, jsem začal přemýšlet jaký materiál použít na horní část návazce, volba nakonec padla na lanko Carp rig LK. S výslednou montáží jsem byl spokojen a zbývalo ji jen vyzkoušet v praxi. Výsledek nás opravdu překvapil, montáž fungovala skvěle, celkem jsme za víkend chytili 25 kaprů, z toho 20 kaprů bylo chyceno právě na tuto montáž. Pro nás tedy jasný signál, tuto montáž použijeme i na Sahaře. Odjezd se nezadržitelně blížil, konečně tu byl pátek 26. července a my po tradičním tetrisu při skládání věcí do auta vyrážíme směr Přelouč pro doplnění zásob a povolenky. Skoro 200 kilometrů dlouhá cesta uběhla rychle a před polednem jsme na místě. Prohlédli jsme si prodejnu, dokoupili jsme vše, co bylo třeba a s Martinem Hájkem vyřídili povolenky, pak ještě krátká zastávka v Lázních Bohdaneč na oběd a jsme konečně na místě. Stojíme na břehu a pozorujeme vodní hladinu, ve které se zrcadlí slunce a obloha. Místo je připravené, podložka podběrák, vážící sak a člun, který jsme si s velkým povděkem zapůjčili, jelikož náš už nebylo možné do auta nacpat. Rychle vykládáme věci, připojujeme echolot a vyrážíme na vodu. Dno je členité, jako první umísťujeme tyčovou bójku v zátoce mezi soustavu lavic do dvou a půl metru a druhou na volnou vodu kde se dno pozvolna zvedá ze tří metrů až na velkou lavici kde je 70 centimetrů vody. Ke každé bójce krmíme plošně větším množstvím směsi vařené řepky a kukuřice. Taktiku volíme takovou, že blíže k bójce budeme chytat s montáží Ronnie rig se samotnou plovkou Record corn a druhý prut umístíme dál od bójky a budeme zkoušet různé kombinace s montáží na dno nebo na panáčka. Pruty jsou připravené a montáže letí do vody. Brácha si vybírá místo v zátoce a já nahazuji své montáže k bójce na volné vodě. Brácha zvolil na druhý prut panáčka s 20 mm kuličkou Record cornu s plovkou stejné příchutě a já samotnou 20 mm kuličku nutric/ananas na dno. Pruty jsou ve vodě, koukáme na hodinky a je lehce po půl 4. Dáváme vybaleným věcem nějaký řád a unavení se ukládáme na lehátka. Jsme plní očekávaní a lehce nervózní jestli zvolená taktika přinese úspěch. Naším cílem je přelstít alespoň jednoho místního kapra, z článků a zpráv od vody víme, že nás určitě nečeká nic lehkého. Z tichého přemýšlení nás vytrhává prudká jízda na bráchovo prut, kde je nastražený panáček Cornu. Brácha zvedá prut ze stojanu, ryba si bere metry vlasce a nejde zastavit, nechceme o rybu přijít a tak nasedáme do člunu a jedeme za ní. Ryba nás vozí po zátoce a drží se stálé při dně, nevnímáme čas ani prostor a najednou zjišťujeme, že jsme u druhého břehu zátoky, ryba se konečně trochu unavila a vyjela blíž k hladině, je to velký lysec, který se otočil blízko člunu a míří znovu do hlubin Sahary, nervozita stoupá, ne o tuhle rybu vážně nechceme přijít. Následuje ještě dlouhý boj, než se povede bráchovi navést rybu do podběráku, ale je tam a jo tohle by mohla být ryba atakující 20 kg. Rybu ukládáme do podložky na vodě a pořizujeme pár snímků, focení ve vodě u rákosí vytváří krásnou kulisu k této výjimečné rybě. Ještě rychle zvážit, ručička váhy ukazuje 23,5 kila. Lysec pomalu majestátně odplouvá zpět do svého živlu a my vážíme prázdný sak, z původní váhy odečítáme 2 kila a váha kapra je tedy 21,5 kila. Ještě chvíli tento zážitek vstřebáváme. První ryba výpravy a hned ryba přes 20 kilo a bráchův nový osobní rekord. Takový začátek jsme si nepředstavovali ani v nejtajnějších představách. Kapr zabral něco málo po dvou hodinách od náhozu. Montáž vracíme na původní místo a uleháme zpět na lehátka. Dvě hodiny je klid, slunce se pomalu naklání nad obzor a my spokojeně debatujeme a shodujeme se, že i kdyby se nám už žádná ryba nepovedla, stejně budeme odjíždět spokojení. V tom se ozývá můj hlásič, opět bez jakéhokoliv varování svižná jízda na prut s montáží Ronnie rig a plovkou cornu. Ryba je o poznání klidnější a tak můžu zdolávat ze břehu. Za nedlouho podebíráme krásně zbarveného šupináče, tak i já se dočkal první ryby ze Sahary. Pořizujeme další krásné snímky ve vodě u rákosí. Váha kapra po odečtení saku je 12,20 kila a ryba mizí zpátky v modrých hlubinách. Nahazuji zpátky svojí montáž k bójce a dokrmujeme kobrou cca 20 koulí ke každé montáži. Saharu pomalu halí do své náruče tma a na obloze se rozsvěcují první hvězdy. Ležíme a pozorujeme oblohu, každou chvíli proletí padající hvězda. Do ticha se rozeznívá bráchovo hlásič, vybíháme ze spacáků a brácha bere prut do ruky, podle jeho výrazu to zřejmě nebude malá ryba. Ryba nikam nepospíchá, žádný zběsilý únik pouze stálý pomalý tah, ptám se, jestli půjdeme do člunu, ale ryba se otáčí a pluje směrem k nám, beru si na sebe prsačky a ve vodě čekám při svitu čelovky až kapra uvidím. Stále je však poměrně daleko. U břehu se strhává boj o každý centimetr vlasce, který kapr prohrává a pokládá se na bok, ještě pár metrů a končí úspěšně v síti podběráku. Z vody volám na bráchu, že si zřejmě po čtyřech hodinách znovu posune osobní rekord, je to neuvěřitelné monstrum. Spouštíme podložku na vodu a rybu na ní pokládáme, mohutné tělo šupináče vyplňuje skoro celý prostor podložky. Děláme pár fotek, ale v noci a ve vodě kde je po pár krocích hloubka to nejde zrovna dobře, natočíme ještě rychle video a jdeme vážit. Ručička váhy se roztáčí a zastavuje se na cifře 30 kilogramů. Je to nepopsatelný pocit, je sice už dost hodin, ale nejde si nezakřičet. Váha kapra je po odečtení saku 28 kilogramů. Brácha kapra bere do větší hloubky a nechává ho rozplavat, kapr po pár chvílích mávne ocasem a mizí do tmy. Stojíme ještě chvíli oba mlčky ve vodě a vstřebáváme to, co se právě stalo.

Vracíme montáž s Ronnie rigem a plovkou cornu naslepo směrem k bójce a jdeme se převléct do suchých věcí a zalézáme do spacáků. Adrenalin nám ještě dlouho nedovolí usnout. Koukáme na časy fotek a zjišťujeme, že záběry zatím přicházejí v cca dvouhodinovém intervalu. Čekáme tedy do půlnoci, ale záběr už nepřichází. Ze spánku nás budí zvuk příposlechu a znovu jízda na Ronnie rig. Kapr bude o poznání menší než ten předchozí a po pár chvilkách končí v podběráku, je to 10 kilový šupináč s unikátní stavbou těla a šupin. Rychlá fotka a pouštíme kapra zpět. Jsou dvě hodiny ráno a my znovu usínáme. Záběr už nepřichází a tak si můžeme užít zasloužený spánek. Ráno vstáváme asi kolem osmé, kontrolujeme všechny montáže a já měním nutric s ananasem za freshku Peperinu s plovkou cornu. V poledne doplňujeme dávky partiklu k bójkám a dokobrujeme pár koulí do prostoru okolo montáží.  Od posledního kapra jsme bez kontaktu s rybou, ale nevadí nám to a užíváme si klidu ve stínu na lehátkách. Předpověď hlásí změnu počasí, sledujeme radar a zjišťujeme, že se k nám blíží vydatné srážky. S prvními kapkami sklízíme věci do auta a sami se také schováváme. Sahara se během chvíle mění z poklidného jezera na rozbouřené moře, z nebe padají proudy vody a hladinu bičuje silný vítr. Už to trvá přes 2 hodiny a déšť stále neustává, trochu kacířsky se modlíme, ať teď nepřijde záběr, v bouřce se nám zrovna s pruty moc zacházet nechce. Bouřka trvá ještě další hodinu. Cesta, která ještě před pár hodinami byla vyprahlá, se změnila v malý potok s lagunami plnými vody. S posledními kapkami vody se mi rozjíždí prut, začínám zdolávat, ale moc příjemné to není, nad hlavou se mi ještě občas rozsvítí blesk. Rybu přitáhnu ke břehu, ale těsně před podběrákem udělá ještě pár výpadů a zbavuje se montáže. Škoda, byl to pěkný lysec. Než vůbec stačím nahodit, rozjíždí se prut i bráchovi. Bohužel na konci je úplně stejný výsledek, ryba se zbavila montáže a před objektiv se také nepodívala. Říkáme si, že déšť zřejmě okysličil vodu a ryby by mohly opět začít brát. To se potvrzuje a mně se zběsile roztáčí cívka navijáku za zvuku hlásiče. Na konci souboje je krásný lysec s váhou 14,40. A je tu další záběr, brácha zvedá prut z vidliček, ale není cítit skoro žádný odpor, že by se ryba vypnula? Na vlasci, je ale znát pohyb ryby, po chvíli se u břehu vynořuje cejn, ale ve velikosti, kterou jsme viděli leda na obrázkách v rybářských časopisech. Cejn má 64 centimetrů, další rekord pokořen. Už se pomalu stmívá a začíná naše druhá noc na Sahaře. V dálce se ještě ozývá zvuk hromu, vzduch je krásně čistý a my usínáme. Ze spánku nás vytrhává brutální jízda, než stačíme vyběhnout ze spacáku, ozývá se rána. Stojan s pruty se převrátil a pruty jsou ve vodě. Naštěstí prut s rybou se zasekl o rákosí u břehu. Brácha začíná zdolávat, ne tahle ryba nedá kůži zadarmo. Souboj trvá asi 20 minut a v podběráku končí šupináč s váhou 16,80. Montáž letí zpátky do tmy a my se vracíme do spacáků, nevydržíme tam ale dlouho. Další jízda nás zvedá z lehátek, tentokrát rybu zdolávám já. Ryba se skoro vůbec nepere a poslušně pluje směrem ke břehu. Skončí v podběráku a až pak si asi uvědomí, že je něco špatně. Je to šupináč odhadem kolem 10 kil a snaží se plnou silou dostat přes síť podběráku. Nechci rybu trápit na podložce a tak ji vypínáme z montáže ještě v podběráku a vracíme ji vodě. Až do rána je klid, spánek se nám hodil, čeká na nás balení a dlouhá cesta zpátky domů. Prohlížíme si fotky ryb, které jsme doposud ulovili a snídáme. Ozývá se hlásič mého prutu a oproti ostatním záběrům se jedná o pomalou jízdu. Rybu zdolávám asi 15 minut a v podběráku končí krásný vysoký tmavý lysec. Krásná ryba na rozloučenou s váhou 13,60. Začíná ta nejmíň příjemná část výpravy a tou je balení. Vše je naložené v autě, kontrolujeme místo, jestli jsme něco nezapomněli a jestli je čisté. Jsme připraveni k odjezdu, ještě chvíli mlčky stojíme na břehu Sahary a pozorujeme vodní hladinu. Loučíme se se Saharou s příslibem, že se určitě vrátíme a poměříme znovu síly s místními mohykány. Na závěr zprávy bych rád shrnul naší víkendovou výpravu. Podařilo se nám ulovit 8 kaprů s váhou od 10 do 28 kil, jednoho kapitálního cejna a o dvě ryby jsme přišli těsně před podběrákem. Nejúčinnější montáží byl Ronnie rig se samotnou plovkou cornu. Děkujeme všem, kteří se starají o Saharu a její ryby za nezapomenutelné zážitky, které nám naše výprava přinesla a už teď se těšíme na další návštěvu Sahary.
Za LK boys
Petr a Jakub Vokrojovi